Jimmy Eat World – Invented (makrorecenze)

Americká čtyřka Jimmy Eat World je bezesporu ikonou, která již sedmnáct let baví okolí jednoduchým, melodickým a neuvěřitelně chytlavým emotivním rockem. Podle redaktorů iPUNK.cz jsou vliv a jméno arizonských slušnáků i dnes stále velmi velké a proto si zaslouží i od nás speciální péči v podobě makrorecenze jejich čerstvé dlouhohrající desky zvané „Invented“, která vyšla před necelými dvěma měsíci. Tady jsou její hodnocení z pohledu vybraných redaktorů.

Martin Wipplinger – 8/10
Je to, jako byste neustále chodili do stejné restaurace, kde jsou na vás pokaždé příjemní, mají pestrý výběr a rádi se tam proto vracíte. Právě takový podnik si kdysi dávno zřídil Jim Adkins se svými kolegy. Dnes značku Jimmy Eat World zná celý svět, podávají se tu totiž jen vyhlášené rockové speciality. Ta nejnovější, „Invented“, je opravdovým majstrštykem.

Jimmy Eat World vědí kam sáhnout, když si usmyslí nahrát velké album. Producent Mark Trombino byl znovu správnou volbou. Stál u zrodu několika předchozích desek kapely, včetně kultovní „Bleed American“, a i na „Invented“ je jeho rukopis znatelný. Tucet skladeb odehrávajících se převážně v pomalejším tempu vyniká hloubkou textů i ladným vedením kytarových linek. Charakteristický Adkinsův zpěv a pečlivé zakomponování doprovodných hlasů dotváří intimní atmosféru, která je snad ještě silnější než na „Bleed American“. Ty všechny rádoby nicotnosti kolem, jako je rytmický potlesk, španělka nebo jemná příchu elektra působí mezi hlavními elementy alba jako pečlivě vybraný tmel.

Znovu jsou sentimentální a upřímní. S kytarami u pasu bezchybní a melodičtí. Jimmy Eat World sami sebe pasovali na nejvýraznější emo-rockovou sestavu první dekády 21. století. „Invented“ je totiž opět zachytilo připravené a ve formě.

Miroslav Kajan – 6/10
Čtveřice emocionálních rockerů z Arizony, kapela Jimmy Eat World, představila nedávno dlouhohrající desku „Invented“ s přídělem dvanácti nových skladeb. Jelikož struktura alba zůstává oproti starším počinům vesměs stejná, nabízí se použít ji pro obecné srovnání – na jednodušší a zpěvnější písně se stačí zastavit hned v počátcích, neobjevené potenciální hity naleznete uprostřed, lyrické šestiminutovky desku až hymnicky uzavírají.

Tentokrát ale první třetina studiovky svou přímočarostí příliš nenadchne, postrádá vyšší hudební trvanlivost a vzbuzuje pocit, že je to celé tak trochu prvoplánové. Pohár kvality se s pokračováním desky alespoň trochu zaplňuje, a ačkoliv poslední písně vrcholí v rytmu povedených instrumentálních pasáží à la 23 (finální skladba z „Futures“), máte celkový pocit té pověstné poloprázdné či poloplné sklenice. Po několikátém poslechu lze nalézt několik dobře uschovaných nadějí, které nás alespoň částečně vracejí do hitové minulosti kapely. I když si k tomu přičteme příjemné aranže a stále stejně charismatický vokál frontmana Adkinse, je to pořád trochu málo.

Shrnuto a podtrženo – kdo čekal, že po devíti letech od slavné éry „Bleed American“ přivane z Arizony zničehonic nový dech a zákony emocemi nabitého rocku se dostanou do zcela jiné dimenze, tomu nezbývá nic jiného, než být nadále trpělivý. Od Jimmy Eat World tentokrát lehce nadprůměrný výkon.

Martin Komárek – 5/10
Poslouchat „Invented“ je malinko boj. Nebýt to Jimmy Eat World, asi bych takovou trpělivostí neoplýval, nicméně z úcty k tomuto velikánovi jsem se zapřísáhl a nechal na sebe nové album chvilku působit. Teď když už jsem to všechno nějak vstřebal…

„Invented“ je po technické stránce brilantní dílo. Vysoce kvalitní zvuk jde ruku v ruce s letitými zkušenostmi s prací ve studiu. Ve většině případů precizně seskládané vrstvy aranží a hlavních linek můžou řadě muzikantů imponovat, produkce si však
výbornou určitě nezaslouží, a to především pro utápějící se refrény.

Jestli je to samotným materiálem nebo nedostatečným odstupem, což by se u dvorního producenta/nahrávacího technika Jimmy Eat World – Marka Trombina – mohlo klidně stát, to je ve finále jedno – chyb je na albu víc. Deska se nese v bradykardickém tempu a jakýmsi zázrakem i písničky nahrané v rychlém tempu zní poněkud unaveně. Místy je to natolik kritické, že by dost možná měli na přebal dopisovat upozornění, že tahle deska může způsobovat narkolepsii. Hudba JEW otřásla světem díky své nepředvídatelnosti vycházející z nekontrolovaných projevů emoční rozpolcenosti a nervové lability. To všechno se s novou tvorbou vytrácí a vedle toho jsou standardní problémy, kdy je řada melodií velice příjemných a řada melodií velice protivných, zcela akcesorní.

Stalo se přesně to, z čeho jsem měl hrůzu, už když se u minulé desky ukázalo, že Jimmy Eat World začínají zabředat do sterilního pohodlí rockových balad. Míní-li takhle pokračovat, měli by příští desku zrovna prodávat s kartonem Redbullu, protože jinak hrozí, že posledních 5 tracků nikdy nikdo neuslyší.

Floček – 5/10
Jimmy Eat World nikdy nebyli to mé pravé ořechové, ale z nějaké úcty k tomu, co za bohatou kariéru dokázali, a pocitu, abych nebyl úplný hudební břídil, jsem si pokaždé jejich nová alba několikrát a poměrně pečlivě naposlouchal. Nejinak tomu bylo i tentokrát u novinky „Invented“, ale musím přiznat, že čím více jsem ji vstřebával, tím méně mě bavila.

A jsem se snažil sebevíc, kapela, u které i po letech nedokážu rozeznat v podstatě nic kromě hitů The Middle, Sweetness nebo Night Drive, mě ani letos vůbec ničím nepřekvapila a mimo malých hudebních střípků v podobě příjemného doprovodného vokálu country zpěvačky, slečny Andrews, jsem si z celých 50 minut poslechu neodnesl nic víc, než jen nekonkrétní mix nemastných a neslaných melodií, ze kterého čas od času vyčnívá ladná melancholická balada, která, když už nic jiného, dokáže alespoň zpříjemnit pěkný večer při svíčkách, nebo doprovodný potlesk či pazvuk, které alespoň trochu vybarvují jinak černobílou desku.

I přesto však „Invented“ rozhodně své určité kvality má, hromada malých detailů napovídá, že Jimmy Eat World to mají všechno hezky spočítáno a ze zkušeností moc dobře ví, že fanouška i po téměř 20 letech opět nakrmí jednoduchostí, melodičností a nátlakem na jeho romantické srdce až do syta. Tedy ovšem v případě, že mu po dvou soustech nepřestane chutnat, jako se to stalo mně.

Vašek Janeček – 7/10
Abych se přiznal, sám ani nevím, jak začít. To, co cítím k této skupině, by se nevešlo ani na dva listy hustě popsaného papíru. Jen si to vemte, „Clarity“ je považováno za jedno z nejdůležitějších emo alb druhé poloviny 90. let. O dva roky později vydané „Bleed American“ zase za jedno z nejdůležitějších pop-punkových alb nového tisíciletí. Vizហslušných chlapíků podtrhuje i fakt, že za celou jejich 17 letou kariéru kromě výměny basáka hrají Jimmy Eat World v naprosto stejném složení.

Každá kapela prochází vývojem a nejinak tomu je i u Jimmy Eat World. Vzácným příkladem toho, jak daleko kapela za posledních 10 let došla, je právě nové album „Invented“. Polovička písní připomínající tvorbu přelomu tisíciletí a druhá polovina odkazující na písně kolem alba „Chase This Light“. Návrat ke kořenům dokazuje i fakt, že v písni Action Needs An Audience po 11. letech nezpívá hlavní hlas frontman Adkins, ale kytarista Tom Linton. V písni Stop, která byla původně určena pro album „Chase This Light“, můžeme slyšet i hlas zpěvačky Rachel Haden. Ve zbylých 5 písních se však ženského vokálu chopila indie folková zpěvačka Courtney Marie Andrews, která se skupinou vystupuje i na koncertech.

Co závěrem? Albem „Inveted“ vystřihli Jimmy Eat World poklonu všem fanouškům, kteří je za celou tu dobu poslouchají a nahráli album jak pro fanoušky „starých“, tak „nových“ Jimmy Eat World. A i když se vám nebudou líbit všechny písně, určitě si tam svoje oblíbence naleznete.

PS: Každý držkuje na song My Best Theory, ale podle mě, jedna z nejlepších
písní tohodle roku!